„Apoštolové řekli Pánu: ‚Dej nám více víry!‘ “ (Lukáš 17,5)
Ježíš odpověděl na prosbu učedníků o víru takto: „Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘? Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? … Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.‘ “ (Lukáš 17,7-8. 10)
Kristus zde mluví o nás, svých služebnících, a o Bohu, našem Pánu. Říká nám, že máme nasytit Boha. Asi se divíš: „Jaký pokrm máme přinést Hospodinu? Co uspokojí jeho hlad? Jak to mám udělat?“
Bible nám říká: „Bez víry však není možné líbit se Bohu.“ (Židům 11,6) Jednoduše řečeno, Božím nejlahodnějším pokrmem je víra. To je jídlo, které se mu líbí.
Vidíme to znázorněné v celém Písmu. Když setník požádal Ježíše, aby uzdravil jeho nemocného služebníka pouhým vyřčením slova, Kristus byl potěšen vírou toho muže. Odpověděl: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.“ (Matouš 8,10)
Ježíš tím říkal: „Hle, pohan, cizinec, nasytil mého ducha. Jak výživným jídlem je pro mne víra tohoto muže.“
Když se žena s krvácením (viz Lukáš 8,43-48) protlačila davem a s vírou se dotkla Ježíšova oděvu, Ježíš okamžitě věděl o její víře, a ona byla uzdravena. Její víra ho potěšila.
V Ježíšových slovech v Lukášovi 17,8 si všímám strohého prohlášení: „Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty.“ V podstatě říká: „Ty nebudeš jíst první, ale já.“ Jinými slovy, nemáme používat víru na své vlastní zájmy a potřeby. Spíše má víra uspokojovat hlad našeho Pána.