Elíša se vrátil do Bét-el, zkažené společnosti s padlou generací mládeže. A jakmile tam dorazil, začali se mu posmívat:
Čteme: „Potom se odtud vydal vzhůru do Bét-elu. Když stoupal po cestě, vyšli z města malí chlapci, posmívali se mu a pokřikovali na něj: ‚Táhni, plešoune!‘ … On se otočil, podíval se na ně a zlořečil jim v Hospodinově jménu. Vtom z lesa vyběhly dvě medvědice a dvaačtyřicet jich rozsápaly.“ (2. Královská 2,23-24)
To byla ošklivá scéna. Možná si myslíte, že bylo kruté, že Bůh dovolil, aby medvědi napadli malé děti. Ale slova „malí chlapci“ jsou zde špatným překladem. V původní hebrejštině je „mladí muži“.
Způsobil Elíša jejich smrt v sobeckém záchvatu hněvu za to, že se mu posmívali? Ne. Tento zbožný muž jednal pod mocí a autoritou Ducha svatého. Faktem je, že posmívající se mladí muži spáchali nepopsatelný hřích. Dovolte mi to vysvětlit.
Mladíci nepochybně slyšeli o Eliášově přenesení do nebe, a tím, že se Elíšovi posmívali, zesměšňovali práci Ducha.Nepřijali pravdu o svaté práci Ducha, a jejich jednání vůči Elíšovi se rovnalo výsměchu Bohu.
Mnoho let Bůh projevoval trpělivost s padlou církví v Bét-el. Zástupy lidí se tam hrnuly, aby uctívaly Boha u modlářského oltáře, a Bůh posílal mnoho proroků včetně Elijáše, aby je varovali. Ale přišel čas, kdy Bůh již přestal tolerovat modlářství a bezbožnost města. Proto na hříšné místo poslal muže s dvojnásobnou dávkou Ducha svatého. Elíša v Bét-el koná s autoritou a káže soud nad jejich hříchem.
Někteří mladí duchovní se dnes spoléhají na stejné tělesné metody jako padlá církev v Bét-el. Provádějí průzkumy v hříchem prosáklé společnosti, aby zjistili, jak nalákat nevěřící do církve – a nakonec se neliší od světa. Snaží se lidi bavit, místo aby konfrontovali jejich hříchy a prázdnotu prostým ryzím evangeliem. Je to stejný duch posměchu, kterému čelil Elíša, a daří se mu i dnes.